Od extrémů počasí k efektivnímu monitoringu energii
•
Začalo to vánoční povodní v severním Německu, která stála přes miliardu eur a trvala zhruba 14 dní.
•
Koncem května zasáhly povodně jižní Německo s náklady 3 miliardy eur.
•
V polovině září postihly Dolní Rakousy povodně nebývalého rozsahu, místy až tisícileté povodně.
•
Následovala událost u Valencie ve Španělsku, kde napršelo 343 mm srážek za 4 hodiny, což je množství, které v Dolním Rakousku spadlo za 5 dní.
Souvislost s klimatickou změnou je jasná:
Tento nárůst extrémních srážek je přímo spojován s klimatickou změnou. Vysvětlení je jednoduché: teplejší vzduch pojme více vlhkosti (podle Clusius-Clapeyronovy rovnice). Když se pak tato vlhkost meteorologicky „vyžďímá“ jako houba, může dojít k těmto masivním srážkám. Extrémní počasí je jedním z projevů klimatické změny, která má v tomto smyslu „janusovskou tvář“.
Adaptace je klíčová, ale zastavení změn bude trvat věčně:
Zastavit tento trend okamžitě není možné a potrvá to velmi dlouho. Je to jako snažit se rychle zpomalit auto jedoucí 130 km/h na dálnici, když se zasekl plyn. Důležité je nezrychlovat ještě víc, tedy nezhoršovat situaci.
Proto je v tuto chvíli klíčová adaptace. Musíme se lépe připravit. Existuje naděje, že pokud dosáhneme klimatické neutrality co nejrychleji, podaří se udržet nárůst potenciálních extrémních událostí na úrovni, se kterou si dokážeme poradit právě díky adaptaci.
Jsme v adaptaci lepší?
V předpovědích a varováních jsme se výrazně zlepšili. Už nehlásíme jen množství srážek, ale vydáváme situace-orientovaná varování pro obyvatelstvo, například o nutnosti stavět pytle s pískem při hrozbě povodní nebo upevňovat věci při silném větru. V Rakousku se například podařilo zvládnout varování velmi dobře, zatímco ve Španělsku se zřejmě na varovném systému šetřilo. I když v případě tak rychlých událostí je varování složité, lepší systémy pomáhají.
Co dál můžeme dělat?
Kromě zlepšování předpovědí a varování je zásadní také renaturace a revitalizace řek. Řeky nemohou být všude udržovány v současných korytech, potřebují opět získat prostor, například v nivách a mokřadech. Lidé se také musí naučit brát varování vážně.
Dalším přístupem je princip soběstačnosti (sufficience). Zazněl názor, že by pomohlo, kdyby se každý člověk dokázal vzdát 30 % své spotřeby. To by mohlo fungovat a dokonce vést k menšímu stresu a zachování životní kvality. Lidé se učí, například instalací fotovoltaiky, a vidí změny ve svém okolí. Když jeden ukáže příklad, ostatní ho následují.
Přirozené vzorce počasí a "Bauernregeln":
Klimatická změna nám narušuje i tradiční „Bauernregeln“ (selská pravidla), které vycházely ze staletého pozorování počasí. Systémy se mění.
V horách platí specifická pravidla:
•
Počasí se rychle mění.
•
Existuje pojem „Wetterscheide“ (rozvodí počasí).
•
Alpy fungují jako „Wetterküche“ (počasí se zde tvoří), kde se střetávají vzduchové hmoty, což vede k rychlým a extrémním změnám.
•
Hory jsou orografickou překážkou, která může zadržovat vzduchové hmoty a srážky.
I když trendy změn vidíme, ještě nejsme schopni s naprostou jistotou říci, jak přesně se budou vyvíjet konkrétní velkoprostorové povětrnostní situace. Musíme být trpěliví.
Závěr:
Na závěr je nejdůležitější zatáhnout za ruční brzdu a snížit emise co nejrychleji. Současné extrémy zvládnout dokážeme, ale pokud se situace v příštích 20-30 letech zhorší, můžeme narazit na tvrdé hranice adaptace, kdy bude příliš drahé nebo nebezpečné se přizpůsobit, možná bude nutné opustit celá údolí.